Říjen 2012

Jedno slovo - téma týdne

29. října 2012 v 16:49 | Miky
Zdravím Tě má Velká Dámo.

Jsem ráda, že mám tolik šancí Tě alespoň párkrát do týdne vídat, jak si kráčíš po ulici. Jsem velmi šťastná, když Tě spatřím, ale bohužel Tě nikdy nestřetnu. Vždycky jsi tak daleko. Dnes večer to ale bylo jiné. Dnes večer jsem Tě střetla osobně. A to přímo ve svém snu.
Byl to velice živý sen. Byla jsem v nemocnici a Ty jsi mě odtamtud chtěla dostat. Věděla jsi, že tam nepatřím a snažila ses všechny okolo přesvědčit. Nevím, jestli se to podařilo, ale to teď není podstatné. Podstatné je, že v tom snu jsi vyvolávala žáky a komunikovala s nimi. Pak přišla řada na mě. Zadalas mi úkol: "Budeš mluvit na téma SLOVO." Nejkrásnější na tom bylo, že jsi pevně věřila, že já to zvládnu, že se postavím a dokážu mluvit mezi tolika lidmi. Tys mi věřila. A já se v tu chvíli probudila. Probudila jsem se s pocitem, že mi někdo věří, že někdo ví, že to zvládnu. A tak jsem se rozhodla, že ten úkol vypracuji. Bohužel Ti ho nebudu moci přednést, ani před nikým, ale pevně věřím, že Ty víš, že to jednou zvládnu. Tak tady je má úvaha na téma slovo.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Tak nějak to vše začalo…
Každé slovo má nějaký význam nebo více významů. Je to jakýsi kód, kterým se lidé dorozumívají. Existuje mnoho slov, mnoho významů. Na světě je tolik jazyků a každý ten jazyk má jiná slova. A jak se je učíme?
Nejčastěji přejímáním a nápodobou od rodičů. Když se dítě narodí neumí žádná slova, neumí mluvit. Teprve tehdy, když na něho rodiče začnou mluvit, začne opakovat slova, prve sice žvatlá, ale později mluví souvisle. Krásně se mu rozvine slovní zásoba. A co je hlavní, naučí se myslet ve slovech. A jak jde čas, člověk se učí stále nová a nová slova, jak ve svém jazyce, tak v jazykách cizích.
Podle mě se nedá říct, že jeden jazyk je krásnější než druhý, každému se líbí něco a druhému též. Avšak, kdybych měla zhodnotit svůj rodný jazyk, tak bych ho za nic na světě nevyměnila. Je dokonalý.

Víš, moc si tě vážím. I Ty jsi mě naučila myslet a mluvit a ani o tom nevíš.
Snad je to vše, co jsem chtěla říct. Vím, tuhle úvahu si zřejmě nikdy nepřečteš. A je to škoda, protože já Ti chtěla moc dokázat, co umím. Chtěla jsem Ti dokázat, že slovem umím operovat: že slova umím psát, že slovem umím myslet a hlavně, že slovy umím mluvit. A co víc, "slovem" se chci živit. Kéž bys věděla, že "slovo" je můj osud.

Kniha(půjčená)-úvod

28. října 2012 v 20:18 | Miky |  Kniha-Zenové moudrosti


ÚVOD



Tato sbírka zenových citací je hlavolam, neboť tajemství zenu leží

za slovy. Zen je přímá zkušenost toho, jaké to ve skutečnosti je.

Zen je osobní cesta k osvícení, na jejímž konci hledající zjišťuje, že

tu není žádná osoba a že tu nebyla žádná cesta. Zen je v podstatě

znalost své mysli, aniž by k tomu byla použita jediná myšlenka.

Zen znamená žít svůj života tak, že je životu ponechána volnost žít

si ve své přirozenosti. Zen je ochota nedávat ničemu přednost. Zen

je mimořádný tím, že není nijak zvláštní. Pochopit zen znamená

přijmout paradox - nalézt jednotu, která obsahuje všechny proti-

klady. Zenoví mistři jsou svatokrádežní a hrubí, překračující

všechny meze. Zesměšňují zenové učení a jeden druhého, neboť

osvícení není něco, co lze naučit, ale co lze jen přímo zakusit. Zen

nemůže být pochopen myslí, neboť právě samotnou mysl je třeba

si uvědomit. Tyto myšlenky velkých zenových mistrů nejsou

důmyslnými teoriemi či filozofií, jsou medicínou. Trpíme nemocí

iluzorní oddělenosti. Věříme tomu, že svět je plný samostatných

věcí, když ve skutečnosti to vše je jeden vzájemně propojený celek.

Zakoušíme sebe sama jako vědomé kožené vaky, žijící si svůj smr-

telný pomíjivý život, kdežto ve skutečnosti jsme věčné univerzální

vědomí. Izolovanost je choroba a zen je léčebný prostředek.


T. Freeke

Zenový příběh

27. října 2012 v 14:00 | Miky |  Zen-buddhismus
"Student se zeptal: "Co je mysl?"
Mistr odvětil: "Mysl je Buddha."
Student řekl: "Děkuji ti. Nyní chápu."
Mistr odvětil: "Nyní, když to chápeš, ti povím
pravdu.
Není tu žádná mysl a žádný Buddha."
Šokovaný student vykřikl: "Proč jsi tedy řekl:
"Mysl je Buddha?"
Mistr vykřikl: "Musel jsem zastavit brekot dítěte."

Meditace

26. října 2012 v 18:09 | Miky |  Zápisník
Tak jsem se rozhodla, že dnes budu meditovat. Už dlouho jsem to zanedbávala. A taky si musím pročistit čakry. Pustím si k tomu nádhernou hudbu. Přeji Vám příjemný poslech.Usmívající se



Citát

26. října 2012 v 16:01 | Miky |  Citát týdne
"Tajemství života je v tom, že nebudeš truchlit pro minulost
a nebudeš se obávat budoucnosti, pouze budeš žít plně a moudře přítomným okamžikem." (Buddha)

Něco je špatně...

26. října 2012 v 13:08 | Miky
Něco je špatně. A to něco je ve mně. Určitě. Cítím to. Je to můj vnitřní svět.
Když člověk hledá a nenachází to, cítí se nešťastný. Já hledám štěstí. Štěstí, jež pramení z nitra. Je to ten blažený pocit, harmonie těla, ducha a duše. Ale nenacházím ho? Co je špatně?
Touto otázkou se zaobírám už řádku let a přišla jsem na to, že to bude asi mými myšlenkami, které se furt zaobírají negativními věcmi a strachem. Kdybych dokázala změnit své myšlení a přestala se tolik bát věcí, které neovlivním, hned by byl můj svět hezčí. Ale dokážu to někdy?
Přijde mi to složité změnit své myšlení, a přitom je to určitě tak jednoduché. Jen se zbavit starých, nefunkčních, rozbitých vzorců myšlení. To je práce, která mě ještě čeká...

"Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe." (J.Lennon)

Tak snad i já někdy najdu SEBE.
To je mé přání.

Loučení

26. října 2012 v 12:43 | Miky |  Zápisník
Chybíš mi, chybíš mi, čemu se divíš?
Chybíš mi, chybíš mi, už zase mizíš.
Příliš krásná na to, aby znala opravdový milování.
Příliš krásná na to, aby uschla na mých vlhkých dlaních...

Milá P.,
Píšu Ti dopis, který si zřejmě nikdy nepřečteš. Dám ho do lahve a vhodím do moře. Ať si pluje svobodně ve volném prostoru někam daleko, tak jako odplula sis Ty. Zbývá nám ještě jedno jediné krátké setkání, a pak? Zmizíš navěky.

Znám Tě, no bude to už tak pět let. Už tehdy ses odlišovala od ostatních nejen svým půvabem a krásou, ale také srdečností a vtipností. Chytré poznámky, vtipné, ostré glosy, to bylo Tvoje. Když po Tobě někdo střílel slovami, dokázalas ho vždy uzemnit. Vždy, když jsi vešla do místnosti, sálala z Tebe jakási majestátnost. Ohromnost. Velkolepost. Jak moc jsem si přála mít Tvoji duši. Obdivovala jsem Tvoji paměť, kolik sis toho dokázala zapamatovat. Obdivovala jsem Tvou chytrost. Neměla obdoby. Obdivovala jsem Tě celou. Jsi velká osobnost. Na takové se nenaráží každý den. Bylo snadné mít Tě v oblibě...snad většina má Tě v oblibě. Ale dnes už nejde o oblibu. To, co Tys zanechala v mém srdci a mé mysli, nezanechalo příliš mnoho lidí. Jsi diamant, tak třpyť se pro radost ostatních dál. V mém srdci po Tobě zbude jen velká nezalepitelná díra. A taky místo, místo, které vždy bude patřit jenom Tobě. Možná jsem pro Tebe neznamenala moc, ale Ty pro mne všechno. Nesnesu pomyšlení na odchod.

Přeji Ti, abys dostala to, po čem v životě toužíš. Abys měla vždy při sobě lidi, které tam chceš mít. Musím to říct, ač nerada. Už se to totiž blíží. A až to bude pryč. Řeknu jen: Game over.

S láskou Michaela.

P.S.
Nothing's gonna change my love for you!
You ought know by now how much I love you!
One thing you can be sure of
I'll never ask for more than your love!

Malá úvaha

25. října 2012 v 20:30 | Miky |  Zápisník
こんにちは! Konnichiwa!

Dneska přicházím s malou úvahou. Příjemné počtení.
"Až se na konci poohlédnu za svým životem, nevím, jestli se pod něj podepíšu."
Chtěla jsem psát o svém životě, ale nakonec jsem se rozhodla, že to škrtnu.
Zjistila jsem, že jsem srab. Nemám sílu zhodnotit svůj život. A navíc, je to příliš soukromé, ale s tím se spíš omlouvám ze své slabosti.

O čem tedy dnes budu psát? Chělo by to nějakou inspiraci, abych napsala plnohodnotný článek. Ale ta nepřichází a nepřichází, tak si tu tak tlachám nadarmo. Ale? Už vím, budu psát o paní Osamělosti.

Přichází za mnou každý den. Ponejvíce večer. Tmu přímo miluje, je to její doba. Ta, kterou já nesnáším. Co je vlastně osamělost?
Je to, když večer usínáte a nemáte nikoho po boku. Je to, když ráno vstáváte a hledíte na vedlejší prázdnou matraci.
Je to, když ráno snídáte a druhá sklenka zůstává prázdná. Je to, když jdete na procházku a nemáte komu říct, co vás dnes potkalo. Je to denní i noční snění, bez nikoho, bez probuzení.
Snad za celý život potkával ji každý. Musel. Ve své podstatě, je každý Sám. Každý žije svůj život za sebe. Ať chcete nebo ne, v mnoha okamžicích jste sami - osamělé bárky na moři. I umírat budete sami. Nikdo to za vás neudělá. Ano tuto velkou věc, na kterou zůstáváte neradi sami. Upřímně, bojím se být sama a zároveň jsem sama každý den. Někdy Vás to vzrušuje, dodává pocit, že jste silní, když dokážete být sami se sebou a spokojeni. Ale někdy vás to tíží. A to je ten okamžik, kdy máte v srdci díru. Nevyplněnou, prázdnou díru. Po někom, po něčem, co Vám chybí.
A co chybí mně? Je toho spousta. Nejvíce však lidé. Ano bez těch si nedokážu představit svůj život, a přitom i oni mě nechávají osamělou. Osamělost může býti dar i utrpení zároveň. Ten, kdo se se sebou ještě nesmířil může trpět velice. Ale i ten kdo je se sebou spokojený občas trpí. Protože Vám stále někdo(něco) CHYBÍ.
Já se s tím peru už dlouho, ale ten pocit osamělosti mě přerůstá. CHYBÍ mi toho tolik, že jediným řešením, zdá se mi, je přestat lpět. Přestat mít touhu. Ale co je člověk bez Touhy? Kam směřuje, co tu chce?
A to je to. On snad ani nic nechce. Snad nějaký asketa, snad nějaký poutník dokáže takto žít. Bez chtění a lpění. Nejsem jím - bohužel. A nikdy nebudu. Zdá se mi to trochu masochistické.
Přeji Vám, aby jste se v sobě dokázali najít. A vypořádali se s osaměním. Někdy je to boj, někdy je to výhra.

さようなら. Sayōnara.

Tak jsem tu...

25. října 2012 v 20:11 | Miky
Vítám Vás na mém novém blogu. Rozhodla jsem se, že si ho založím z důvodů publikování mých výtvorů a myšlenek, co se mi honí hlavou.
Nejdříve bych se mohla trochu představit. Jmenuji se Michaela a právě jsem dostudovala čtyřleté gymnázium. Mám ráda knihy, filmy, přírodu, koně a mohla bych pokračovat, ale trochu vás ošidím.
Tak to je k úvodu asi všechno.
Snad se Vám na mém blogu bude líbit.
TOPlist